Orangutani kdysi bývali nepsanými vládci rozsáhlých pralesů malajského Bornea, ale postupné odlesňování a nelegální lov je jejich výsadního postavené zbavily.
Orangutani kdysi bývali nepsanými vládci rozsáhlých pralesů malajského Bornea, ale postupné odlesňování a nelegální lov je jejich výsadního postavené zbavily.
Orangutaní mláďata, zbavená přítomnosti svých rodičů se ocitají v situaci člověka po těžké dopravní nehodě. Musí se vše postupně naučit znovu. Jejich přítomnost v rehabilitačním centru v Sepiloku v malajské části Bornea připomíná školní docházku. Od úvodních krůčků, kdy se učí, jak správně vylézt na strom, až po maturitu v podobě návratu do míst, odkud vyšli. Návštěvníci Sepiloku mohou pozorovat, jak si orangutani vedou ve druhém stupni své výuky. Z vyhlídkového místa mají před sebou dřevěnou platformu, kam je orangutanům dvakrát denně donášena potrava obsahující ovoce, minerály a vitamíny, které doplňnují to, co si již sami dokážou obstarat z volné přírody.Tady již za sebou mají kontrolní veterinární vyšetření i obnovení původních návyků, ale dosud se nezbavily pupeční šňůry spojující je s rehabilitačním centrem. Tato podpora je jim však postupně snižována až se stanou zcela nezávislými a mohou být přemístěni ještě hlouběji do pralesa, kde se již pohybují úplně samostatně. Než k tomu dojde, uplyne řada let a v některých případech se zapojení do přírody vůbec nepovede. Stovka orangutanů, které se Sepiloku podařilo vrátit do jejich přirozeného prostředí, však podtrhuje užitečnost centra.